Co se týče druhé části názvu panelu, musím mírně nesouhlasit. Nemyslím si, že vstupujeme do post-pandemického světa. Může to být svět post-pandemický, ale v každém případě to bude svět post-demokratický. To je horší. Covid asi bude méně častý a méně nebezpečný, ale kovidismus, což je specifický způsob pohledu na svět, speciální neliberální ideologie, kterou nám přinesl covid, tu s námi je a bohužel zůstane. Protagonisté této ideologie pochopili, že dostali do rukou mimořádně mocný nástroj, jak vládnout v post-demokratickém světě, jak nás řídit a ovládat. My, kteří jsme prožili komunismus, to cítíme velmi silně.

Trochu nečekaně rychlé a snadné vítězství této ideologie po celém světě naznačuje, že už pro ni byla v minulých desetiletích na Západě připravena velmi „úrodná“ půda. Byla připravena radikálním environmentalismem, multikulturalismem, transnacionalismem, agresivním genderismem, human-rightismem a dalšími podobnými postoji. To všechno definuje náš současný svět a jeho budoucnost daleko více, než si myslíme. Přesouvali bychom se do post-demokratického světa i bez covidové pandemie. Covid to pouze usnadnil.

Naše budoucnost nevypadá dobře. Němci mají rčení „Optimismus ist Pflicht“, optimismus je povinností. Poláci to překládají „Optymizm jest obowiazkowy“. Tento výrok, tuto staromilsky znějící moudrost, mám rád. Ale neměli bychom si ji plést s naivností. Takové nebezpečí bohužel hrozí.

Řekl jsem, že v těchto dnech není moc důvodů k optimismu. Připravme se na to, že bude budoucnost obtížná, že bude v mnoha ohledech jiná – a evidentně horší – než relativně „zlatá léta“ našich prvních postkomunistických desetiletí. Mluvit o tom je jedním z důvodů být zde. Polský pohled může být jiný, ale já si troufám tvrdit, že mnoho mých českých spoluobčanů se na to dívá tímto způsobem.