Svátek má: Zdislava

Komentáře

Miloš Zeman - milovník dobrodružství

Miloš Zeman vždy miloval dobrodružství. Když byl kdysi předsedou ČSSD, našli se tam vždy lidé - Petra Buzková, Václav Grulich a další - kteří tento politicky negativní rys povahy dokázali eliminovat.

Třeba i za cenu toho, že M. Zemana vykřičeli veřejně, mimo stranu. A Miloš Zeman se poté stáhnul. Loajalita kolegů vypadá sice jinak, ale pro stranu to bylo užitečné.

Dnes není Miloš Zeman korigován nikým a ničím. Dokonce ani M. Šlouf již nemá na prezidenta vliv. Dovoluji si tvrdit, že pokud by vliv měl, prezident by svou slavnou "virózu" dokázal ukrýt před veřejností. Prostě, zachoval by dekorum.

Miloš Zeman sám sebe zřejmě považuje za reinkarnaci Ch. de Gaulla. Ch. de Gaulle převzal podruhé řízení vlády v situaci, kdy Francie zažívala v letech 1958-59 hlubokou krizi národní, v době vrcholící alžírské války a hlubokého rozdělení země. Ch. de Gaulle přišel do premiérské funkce v té době s obrovským renomé muže, který za II. světové války dokázal zachránit stát a obnovit republiku. Při vší úctě k Miloši Zemanovi, politikem formátu Ch. de Gaulla není. A nevidím v jeho okolí ani žádného M. Debrého, který byl skvělým administrátorem a autorem Ústavy Páté republiky, jež změnila premiérský systém parlamentní republiky na poloprezidentský. Na systém, v němž měl - za situace vlády vlastní politické strany - rozhodující slovo nikoliv francouzský premiér, ale prezident.

Francouzská levice říkala systému vlády, který se po de Gaullově návratu k moci vytvořil - režim osobní moci.

Miloš Zeman využil krize celé české vládnoucí elity, tedy hluboké krize pravicové koalice a neschopnosti lídrů ČSSD udržovat strategickou iniciativu, ke smělému úderu. V rozporu s ústavní tradicí státu (ostatně často činy popíranou již jeho předchůdcem V. Klausem) jmenoval "svého" předsedu vlády, což následně otevřelo dveře jmenování vlády přátel Miloše Zemana.

Vybočením z pravidel parlamentní demokracie je to do té míry, neboť prezident by zásadně měl hledat cestu k vytvoření (podle možnosti) stabilní vlády. Tedy takové vlády, která je schopna se opřít o parlamentní většinu a efektivně vládnout.

V této chvíli Miloš Zeman již musí tušit, že to nebude vůbec jednoduché. Vcelku podle očekávání získal podporu V. Bárty a jeho podivné parlamentní formace. To už samo o sobě vylučuje, aby národní socialisté M. Zemana podpořili. Být v jedné řadě s člověkem, jehož působení je velkou skvrnou na pověsti českého parlamentarismu, prostě nechceme. M. Zemanovi je to však fuk.

Jsem zvědav, jak komunisté skousnou při hlasování o důvěře ministra financí Jana Fischera. Nepochybuji totiž o tom, že si to dobře dialekticky zdůvodní.

Zajímavější situace bude v tomto směru v sociální demokracii. Ti lidé, kteří s Milošem Zemanem spojují svůj další personální vzestup, musí přece tušit (tak hloupí snad nejsou), že pokud prezidentův postup podpoří, bude to znamenat nejen vážné oslabení ČSSD ve sněmovních volbách, ale také to, že napříště budou v předklonu přijímat Zemanovy rozkazy. Je to počátek cesty k omezené suverenitě soc. dem.

Předpokládám, že bývalá vládní koalice, respektive její poslanci, nedají Rusnokově vládě ani hlas. Pokud tak učiní, bude to důkazem, že jim nezbylo pohromadě mnoho mozkových buněk.

O programu Rusnokovy vlády není zatím mnoho známo. Prý, jak se vyjádřil Miloš Zeman - tedy faktický vůdce vlády, nebude rozhodovat o Temelínu. No, pokud jsou pp. Zeman, Rusnok a Fischer takoví makroekonomové, za něž sami sebe považují, mělo by jim být jasné, že české hospodářství investici tohoto typu nepotřebuje. Nemůže vyjít pozitivně ekonomicky. 300 či 400 miliard, které může dostavba Temelína stát, bude moci ČEZ použít podstatně rozumnějším způsobem. ČEZ se dožaduje od vlády, zcela pochopitelně, zaručené ceny elektrické energie vyráběné Temelínem. Výsledkem dostavby Temelína by tak byl vývoz gigantického množství energie dotované z českého státního rozpočtu.

Stejně tak další sen mnoha českých betonářů (a M. Zemana): průplav Odra-Dunaj-Labe. Stál by zhruba stejné peníze, jako dostavba Temelína. A sloužil by po případném dokončení někdy za patnáct až dvacet let účastníkům školních výletů k ulejvání ze školy.

Chápu české firmy, jako jsou například Vítkovice, zastupované ve vládě ministrem Pecinou, které by ke svému přežití potřebovaly obří investiční podporu typu dodávek pro Temelín. Ale občané a republika? Potřebujeme v jejich zájmu vyřešit mnohem "přízemnější" investice: dálnice, silnice I. třídy, železniční koridory. Potřebujeme především udržitelnost hospodářského růstu a investic. Další úseky dálnice rychle po svém dokončení budou přitahovat další a další nové investory. To bude znamenat udržitelný růst příjmů státního rozpočtu, udržitelný růst hospodářství i zaměstnanosti.

Zemanova vláda přátel pana prezidenta a těch, kteří mají přes léto zrovna čas, není schopna přispět k modernizaci země. Myšlení lidí, jako je Miloš Zeman a Jiří Rusnok se zastavilo někdy před deseti lety. Měli by studovat především skandinávské nebo alespoň německé postupy modernizace hospodářství a celé společnosti. Toho ale nejsou schopni.

Jiří Paroubek


Půjdete-li k volbám, koho budete volit ve druhém kole prezidentské volby?