Komentáře

Zdeněk Ertl

předseda Sdružení sportovních svazů České republiky

Potvrzeno: Investice do pohybu jsou obrovským ekonomickým přínosem

Pohybové aktivity, míra fyzického zatížení a její vývoj, pasivní a aktivní složka náplně volného času, formy a kvalita sportování apod., o všechno jsou oblasti, které mě dlouhodobě zajímají.

V těchto oblastech se snažím upozorňovat na negativní trendy v posledních letech a hledat řešení. A jsem velmi rád, že se mnou za jeden provaz táhne čím dál více odborníků, kteří jsou úspěšnými a uznávanými kapacitami ve svých oborech, např. v diabetologii, kardiologii, sportovním lékařství, psychiatrii, psychologii, sociologii, pedagogice, kineziologii, teorii sportovního tréninku atd. Neméně mě těší, že se slibně rozvíjí spolupráce se všemi třemi našimi tělovýchovnými fakultami a zároveň s ministerstvem školství a Českou školní inspekcí. Ve všech těchto institucích se najdou odpovědní odborníci, kteří se obávají negativních důsledků snižující se míry pohybu zejména u našich dětí a jsou odhodláni k řešení problému přispět.

Proto sleduji mnoho informačních zdrojů, kde se problematika sportu, pohybu atd. občas objevuje. V pátek minulého týdne jsem na eurounijním serveru euroactiv.com objevil článek „Zvýšená fyzická aktivita by mohla v EU ušetřit 8 miliard EUR ročně“ (https://www.euractiv.com/sections/sports/), ve kterém jsou citována objektivní a validními průzkumy Eurobarometru potvrzená data ze společné zprávy Světové zdravotnické organizace (WHO) a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Ředitel WHO pro Evropu Hans Kluge mimo jiné potvrzuje: „Nyní máme velmi dobré údaje o tom, čeho by bylo možné dosáhnout, kdyby všichni v Evropě byli fyzicky aktivní a splnili doporučení WHO“.

Abyste rozuměli, doporučení WHO není nijak velikášské či dokonce nesplnitelné a vůbec se nejedná o nabádání lidí k vrcholným sportovním výkonům. Ale už pouhá realizace minimálního doporučení, tedy 150 minut mírné fyzické aktivity týdně, by mohla každým rokem zabránit více než deseti tisícům předčasných úmrtí, předejít mnoha milionům případů kardiovaskulárních onemocnění, depresím, diabetu 2. typu apod. Mimo další škálu pozitivních důsledků zvýšené míry pohybu pro fyzické i psychické zdraví lidí je ve zprávě validně konstatováno, že 1 € investované do fyzické aktivity generuje téměř dvojnásobný výnos (1,7 €) v ekonomických přínosech. Evropa by tak mohla ročně získat až 8 miliard EUR!

Z evropských průzkumů také vyplývá, že přibližně polovina Evropanů nesplňuje ani toto minimální doporučené penzum mírného pohybu (např. rychlejší chůze, výstup do schodů apod.). A jestli se vám zdá divné, že polovina lidí není schopná nebo ochotná se cca 20 minut denně mírně, v podstatě přirozeně pohybovat, pak vězte, že několik v naší republice v časové řadě agenturou Sanep realizovaných průzkumů evropská data nejen potvrzuje, ale dokonce ukazuje na ještě horší stav a potvrzuje trend postupně klesající míry pohybu obyvatelů ČR.

Zpráva WHO a OECD z minulého týdne sice hovoří o Evropě jako celku, ale zároveň uvádí, že úroveň fyzické aktivity je v jednotlivých evropských státech různá. Například, že Finové objemem pohybových aktivit výrazně převyšují evropský průměr, zatímco Portugalci se nepohybují téměř vůbec. Evropský průměr ale jistě zůstává důležitým údajem, který může sloužit jednotlivým státům ke komparaci.

Studií o tom, že investice do zdraví člověka se několikrát vrátí díky snížené nutnosti zdravotní péče, vyššího pracovního výkonu, větší fyzické i psychické odolnosti, zvýšení ve zdraví dožitého věku apod., bylo už vypracováno a prezentováno mnoho, ale v této zprávě naplno zaznělo, zatím jen některými ekonomy nesměle šeptané tvrzení, že s investicemi do pohybových aktivit lidí jsou pevně spojené nemalé ekonomické výhody, což samozřejmě zlepšuje nejen kvalitu života každého z nás, ale zejména fungování celé společnosti.

Po zveřejnění aktuální společné zprávy, ve které odborníci z WHO a OECD konkrétně pojmenovali přínosy zvýšené míry pohybu nejen pro zdraví, ale také pro ekonomiku celé Evropy, se mi chce znovu a více věřit, že se i v této oblasti pohnou ledy, že se problematika pohybu a zdraví stane co nejdříve důležitým společenským tématem a že se i s přispěním třeba právě tím ekonomickým budíčkem probuzených politiků začne pracovat na koncepčním přístupu podpory pohybových aktivit našich občanů, zejména dětí a mládeže.

Všimli jste si, že už ani nesmutním nad tím, že jsme z historického pohledu extrémně rychle odvykli přirozenému pohybu a že nám proto musí WHO radit proč a jak se máme pohybovat? Vzhledem k civilizačnímu pokroku, uctívanému modernímu (rozuměj pohodlnému, konzumnímu, komerčnímu, digitálnímu …) způsobu života už nemá moc smysl „plakat nad rozlitým mlékem“. Je třeba porozumět realitě a konečně začít brát vážně doporučení odborníků.

Ano, jistě, starost o vlastní zdraví je a zůstane především na individuální volbě a odpovědnosti každého člověka, ale mají-li se rozvíjet tendence ke zdravému životnímu stylu, ke kterému pohybové aktivity nesporně patří, v celé společnosti, musí do tohoto procesu aktivně vstoupit stát, celou komplexní problematiku lépe komunikovat, a hlavně přijmout koncepční opatření, včetně ekonomické podpory pohybových aktivit, která povedou, byť třeba jen krok za krokem ke zlepšení.

Celá řada politiků dnes umí o potřebě pohybu a zdravého životního stylu plamenně promlouvat, někdy i něco obecného nezávazně slíbit, ale zatím, bohužel, „skutek utek“ a „ticho po pěšině“.

Ve zprávě je kvalifikovaně predikováno, že při pouhém splnění onoho minimálního doporučení WHO, by se do roku 2050 v Evropě zabránilo 11,5 milionům nových nepřenosných nemocí, tj. 3,8 mil. kardiovaskulárních onemocnění, 3.5 mil. depresí, 1 mil. případů diabetu 2. typu, více než 400 tis. případů různých typů rakoviny a dalším. Pro někoho se možná jedná jen o „prázdná čísla“, na která si nemůžeme okamžitě sáhnout, a proto není třeba se jimi zabývat, ale ve hře nejsou čísla, nýbrž lidské životy!

Investovat do budoucnosti, do generací našich dětí a vnoučat, by mělo být krédem odpovědných politiků. Přece je volíme nejen pro „tady a teď“, ale zejména právě pro lepší „zítra“!

Zdeněk Ert