Více než milion hlasů voličů, kteří se tentokrát obtěžovali chodit k volebním urnám zbytečně, stojí za pozornost. Nezpůsobila to ale aktivistická rozhodnutí Ústavního soudu, jehož dva autoři a agitátoři ve prospěch novely volebního zákona, poučeni povahou práva v letech předlistopadových, ani původce všeho zla, alespoň podle některých jeho kritiků, George Soros, ani deep state rafinovaně ohlupující občany náhradním tématem covid-19, přetlumočeným jako agenda občanské způsobilosti, ale nic menšího a ani většího, než přesvědčení, že na milionu nebo milionech voličů zas tak moc nezáleží.

A to ani tehdy, když si začínáme myslet, že to, co se odehrává na jevišti politiky je méně důležité, než to, co se děje v zákulisí. Samozřejmě je důležitá scéna, její uspořádání jako dramatického prostoru, kostýmovaní herci, hudebníci, režisér a jeho asistenti. Ale důležitá je také vůle k moci, která se v tomto tyátru vyskytuje v rozdílné velikosti svého objemu. A také poskytované odměny za odvedenou práci.

John F.Kennedy v jedné své řeči v roce 1961 pro katolickou veřejnost Spojených států tvrdil, že „vůle k moci“, nikoliv peníze a touha po bohatství korumpuje, kazí,  politiku, a sám se o tom musel v roce 1963 přesvědčit. Dokonce absolutně a nevyvratitelně.

Vypočítaní a vypočítaví vítězové voleb v ČR v roce 2021 se to  brzy dozvědí také.  Stejně jako ti, kteří posloužili jako užiteční a dále nepotřební.