Svátek má: Hanuš

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Gangsteři a horliví žalobci

Nechtěně reklamuji časopis Reflex, který ve svém vydání 25/2022 zveřejnil článek pana Bohumila Pečinky pod názvem, který jsem převzal pro následující repliku na pokračování.

To se bude věnovat mj. i analogické, staroznámé a pravomocně uzavřené kauze jízdenek DPP. Čtenáři a pozorovatelé kauz, kteří nechtějí nebo nemohou čekat na pokračování, se mohou nezávisle informovat na www.kauzydp.info. Sérii pokračování ukončí kniha a několik studijních skript pro fakultu kriminalistiky, politologie a žurnalistiky.

Pro repliku jsem se rozhodl na základě několika důležitých a aktuálních skutečností, které společně s dalšími tvoří současné politické a mediální prostředí a určují jeho vývoj s prvky Nesnesitelné lehkosti bytí (Milan Kundera), Ostře sledovaných vlaků (Bohumil Hrabal) a v neposlední řadě nekonečné moderní realistické ságy a korupce, popsané, obhajované a někdy i pravomocně rozhodnuté soudy a ignorované politicky korektními médii, pisateli, mnoha studenty a mladou generací.Jestliže hlavním tématem knihy Nesnesitelná lehkost bytí je hledání smyslu života, problematika vnitřní a vnější svobody člověka, zároveň neustálé znázorňování protikladů dobra a zla, lehkosti a tíže, kýče a umění, to hlavním tématem knihy a filmové verze Ostře sledované vlaky je představit názor, že život je krutý a smutný a svoji statečnost můžeme prokázat tím, že se mu dokážeme smát. Ve smíchu všem doporučuji nehledat cyničnost, ale usmíření i s mezivýsledkem evolučního vývoje zpravodajství a medií: od faktografické zprávy (informace) přes fake news, současné éry Švejk(ovo) news a přicházejícího digitálního avatáru.

Pro zájemce o téma média v kauze jízdenek DPP, fake a Švejk(ovo) news připomínám, že první fake news pochází z doby kampaně Octaviana proti Antony (cca 44 př.n.l.). Dále se fake news vyvíjelo šířením vynálezu Gutenbergova tisku (cca 1450), šířením šesti článků v The New York Sun o (neexistujícím) životě na měsíci (The Great Moon Hoax,1835), šířením stereotypu Britské armády během konfliktu v Jižní Africe, apelem na nacionalismus a patriotismus (První světová válka 1914-1918), britskou démonizací Němců jako nepřítele, epochou ruské revoluce 1917 se strategií využití železnice Ruska, pozornost poutajícími slogany and zářivými barvami.

Další etapu vývoje fake news představuje založení v 1933 Říšského ministerstva veřejné osvěty Josephem Goebbelsem, Americké rozhlasové drama War of the Worlds z roku 1938, Druhá světová válka (1939-1945), kniha Edwarda Herzsteina - The War that Hitler Won (1978), Vietnamská válka (1955-75) s kampaní fake news zvanou Optimismus. V neposlední řadě obohacuje vývoj fake news Indonéské Hnutí 30. září (1965), Studená válka (1947-1991) a Jihoafrická propagandistická válka (1972-1990).

K nezapomenutí patří dubnové interview z roku 1983 reportéra Freda Bayles (The Associated Press) s historikem popu a profesorem Bostonské univerzity Josephem Boskinem, satirické The Daily Show (fake news) spuštěné v roce 1996 a satirická webová stránka The Onion (1998), známá jako fake news takes over Facebook feeds. Známou se stala webová stránka mj. proto, že její příběh o Kim Jong-Un, převzal deník KS ČLR People’s Daily a další média.

Srovnávací studie medií a fake news by měly obsahovat i válku proti teroru po 11. září 2001, válku v Iráku (2003-2011), omluvu The New York Times z roku 2004, The Colbert Report založený v roce 2005, photoshop ve státním deníku Al-Ahram z roku 2010, australské fake news varování pod názvem perils of speed before accuracy (nebezpečí rychlosti před přesností), Rusko-Ukrajinský konflikt v roce 2014 a dnes. Videohru jako důkaz akcí vojsk RF v Sýrii použila egyptská televize v roce 2015. Studijní matriál představují volby v USA z roku 2016, Troll farms and fake news- for-profit z malé vesnice Veles v Makedonii (2016-2017), reakce ministra obrany Pákistánu na fake news formou varování jaderným protiútokem a v neposlední řadě posouzení zapojení RF do amerických voleb. Zpráva společně publikovaná CIA, NSA a FBI v lednu 2017 nepravdivě tvrdila, že ruští aktéři se snažili využít placených uživatelů sociálních médií nebo 'trollů' k ovlivnění výsledku amerických voleb v roce 2016.

Moderní realistická sága v české kotlině má podobné kořeny. Jeden z nich představují úniky usnesení k zahájení trestních řízení, jejichž míra vkusu se podstatně zvětšila v době existence a aktivit fiktivní protikorupční moci. Zástupně uvádím pravomocně rozhodnutou kauzu jízdenek DPP,  korupčně - politickou kauzu Stoka a rodící se, pravděpodobně více politickou kauzu STAN & Co. Zmíněný kořen ságy a tři příklady plně potvrzují definici kýče jako druhé slzy: objekt sám o sobě se kýčovitým stává pouze tehdy, nestavíme-li se k němu s pomyšlením „To je krásné!“, ale s úvahou - To je tak krásné, že nás to dojímá!

Připomínám, že tento druh kýče je přisuzován totalitním režimům, politikům a politickým směrům. Jestliže Kundera vysvětluje, že ve společnosti s pluralitou názorů a politického smýšlení je možno kýči uniknout, životní zkušenost autora příspěvku potvrzuje, že totalitní společnosti plodí totalitní kýč, ze kterého není úniku. Proto k němu nakonec dospějeme všichni v rámci nové společnosti s novým člověkem, vypěstovaným s pomocí dávek Zeleného údělu, odpovídajících deformovaným kognitivním funkcím, 4IR a projektům, ignorujících zásadní zákony přírody, principy jednotného vědění, pokory, dobroty a lásky. Proč se zmiňuji o kýči?

Protože, když kýč je rozpoznán jako lež, ocitá se v kontextu ne-kýče. V něm ztrácí svou autoritativní moc, je dojemný jako každá lidská slabost a dovoluje uvědomit si, že nikdo z nás není nadčlověk, aby docela unikl kýči, který patří k lidskému údělu. Pravomocně uzavřený, deset let trvající příběh s jízdenkami Dopravního podniku hl. m. Prahy (DPP), o které v podstatě vůbec nešlo, má své pokračování v novém, právě odstartovaném příběhu STAN & Co. Jeho konec je podle osobního hodnocení veřejně dostupných informací v nedohlednu již proto, že příběh obsahuje motivy lidí potácejících se mezi ideologiemi, bezprostředním ohrožením vlastní existence a kariéry ve světě naplněném sexuálním a jiným požitkářstvím, ješitností, falešnými ambicemi a předem nesnesitelnou lehkostí bytí založeném na fiktivní moci. Pravomocně uzavřený příběh s jízdenkami DPP, podobně jako čerstvý příběh STAN & Co klade nároky na pozornost četby, čtenářovu paměť a znalost faktů. Proč? Protože příběhy nemají jednotný děj, jednotná témata, jednotné postavy a motivy, a slouží k odvlečení pozornosti veřejnosti od existenciálně významných trendů, procesů a událostí ve vnitřním světě člověka a vnějším světě jako takovém, ve kterém člověk žije. Proto to zmíněné pokračování.

Aktéři v moderních realistických ságách

Mediální aktér Bohumil Pečinka (1967), politický komentátor, publicista a spisovatel mohl by být, co se týče věku, mým synem. Nevím o něm prakticky nic, než to, co nabízí Wikipedie, co mi napovídá intuice z jeho angažmá ve spojení s kauzou H-systém, dojem nevyzpytatelnosti vyplývající z věrnosti politicky korektnímu, ale nevyváženému zpravodajství o pravomocném ukončení kauzy jízdenek DPP, a v neposlední řadě, několik vyprávění o pracovním vztahu mj. s paní radní Hanou Marvanovou. Jak by to ale ve skutečnosti nebylo, rád souhlasím s jeho hodnocením personálního stavu ve stanu, zvaném STAN, popsaném ve zmíněném článku v Respektu: Věslav Michalik zemřel, Stanislav Polčák je politicky mrtvý, bývalí a současní předsedové a místopředsedové (Půta, Gazdík, Farský) jsou postřelené kachny, které v jejich politické činnosti blokují politické chyby a trestněprávní věci. Zůstává tak Vít Rakušan, jenž věděl, ale osobnostně není typem, který by dokázal praštit do stolu a například říct: A Stando, ven. Připomínám, že náhlá, předpokládaná přirozená smrt poradenského guru a sponzora pana Michalíka představuje pro ministra Rakušana větší ránu, než samotná Hlubučkova kauza. Ta již od samotného počátku indikuje na autora, nebo autory neúspěšného, o to více drahého příběhu o jízdenkách DPP, o které v soudním sporu vůbec nešlo. Proč?

Příběh jízdenek DPP začíná - V blíže neurčený den v druhé polovině roku 2007 na blíže nezjištěném místě v Praze…(Usnesení Vrchního soudu v Praze ve veřejném zasedání konaném ve dnech 31. srpna a 1. září 2021 4 To 38/2021, 36 stran A4). Jedná se o tvrzení obžaloby číslo 1, které nebylo prokázáno a obsahuje mj. popis role policie ČR. Tvrzení obžaloby číslo 2 bylo také neprokázáno a tvrzení obžaloby číslo 3 bylo vyvráceno. V tomto kontextu je zajímavý posudek znalce RNDr. Musila, který ohledně emise jízdenek DPP pro rok 2009 uvedl: Pro nový typ jízdenek MHD DPP emise 2009 je nutné zachovat ochranné prvky prvního i druhého stupně bezpečnostních ochran, které se osvědčily u emise 2008 (barevný papír, exkluzivní vodoznak, Stokes barva). Takto realizovaná výroba na ceninový papír firma Neograph umožní opět velmi dobré bezpečnostní zajištění předmětných jízdenek a s vysokou možností rychlého a jednoznačného rozpoznání případných padělků (Znalecký posudek z oboru kriminalistiky-odvětví pravost platidel a cenin z 18.10.2007, sv.45, čs.l. 8209-8224 trestního spisu a další.)

Příběhu se podobá začátek příběhu Hlubučka & Co. Cituji pana Pečinku: Nevidíme zde popis skutků, ale v některých pasážích jde o předžvýkaný příběh, jenž má navozovat představu, jak „to bylo“. Proč vůbec státní zástupce Borgula mluví o tom, že z peněz byl zřejmě financován STAN? To už je interpretace, která do textu (88 stránkového usnesení) nepatří a je návodná.

Příběh jízdenek a DPP byl postaven na neprokázané podstatě tří trestních činů:
  1. porušování povinností při správě cizího majetku,
  2. pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě (management DPP, společnost Neograph a Cokeville) a
  3. legalizace výnosů z trestné činnosti (právníci AK a zástupci společností Neograph, Cokeville a pan Rittig). V doplnění připomínám, že trestní oznámení pana Mgr. Lásky ze dne 14. 8. 2012 bylo Českou advokátní komorou kvalifikováno jako Kárné provinění s uloženou pokutou 200 tisíc Kč s tím, že pokud se bude dané jednání opakovat, bude vyškrtnut ze seznamu advokátů. Později však bylo rozhodnutí ČAK zrušeno a Mgr. Láska zůstal nepotrestán. Zajímavé! Proč? Protože bylo provedeno prověřování mediálních kauz a analýzy Mgr. Lásky. V rámci všech vypracovaných stanovisek a posudků (Achour & Hájek, Brodec a partneři, znalecký ústav Equita Consulting a.s.) nebylo ani v jediném případě identifikováno jakékoliv porušení právních předpisů ze strany managementu DPP či jeho dodavatelů, ani vznik jakékoliv škody.
Za to ale vznikly nenahraditelné zdravotní a materiální škody 17 občanům české kotliny. O jejich osud se do dnes nezajímá ani jedno procento z 11 295 politicky korektních mediálních zpráv. Proto mediální analýza příběhu DPP bude v kontextu propagandy (moderně zvané strategická komunikace) a očekávaných odškodnění předmětem samostatného příspěvku s funkcí varujícího majáku -24/7/365. Jako příklad dnes uvádím aktéra ing. Vladimíra Sittu ml.

Ten byl v hodnocení důkazů označen soudem jako nevěrohodný svědek, který …umenšuje svou roli, lhal o ceně, věděl o provizích, byl zodpovědný za smlouvu s DPP, lhal soudu o podstatných okolnostech, 3 roky mlčel, policii selektivně předkládal dokumenty atd. Cituji: Výpověď svědka ing. Vladimíra Sitty u hlavního líčení tak soud, vzhledem k výše uvedeným rozporům a současně i vzhledem k tomu, jak soud vnímal výpověď tohoto svědka v hlavním líčení z hlediska zásady ústnosti a bezprostřednosti, nehodnotí jako věrohodnou. Nabízí se otázka: Proč má daňový poplatník platit odškodné ve výši 679 tisíc Kč osobě s určitou rolí v nezdařeném příběhu státního zástupce Borguly?



Připomínám dvě skutečnosti:
  1. jedná se o odškodné v kauze, která s jízdenkami souvisela – údajné tunelování Neograph prostřednictvím firmy Sitty ml. Avium partners, přes kterou si vyplácel mj. provize za zprostředkování dodávek hologramů na výrobu jízdenek pro DPP.
  2. Státní zástupce Borgula řeší i novou pražskou kauzu a příběh STAN v nekonečné moderní realistické sáze české kotliny 21. století?
Do ságy patří i seznámení širší veřejnosti s důkazy soudních řízení a hospodařením nového vedení DPP po odchodu ředitele Martina Dvořáka se spolupracovníky. Ti všichni jsou v příspěvku Respektu 25/2022 označeni jako gangsteři, nehledě na pravomocný zprošťující rozsudek Vrchního soudu. Je na čase, aby mediální aktéři, včetně pana Pečenky respektovali rozhodnutí soudu v rámci profesionální etiky, nebo pomocí trestu. A nabízeli srovnání, otázky a případně i možné odpovědi. Například na otázku? Proč nástupci ve vedení DPP dnes požadují tři miliardy Kč ročně na provoz a Bůh ví, na co ještě? Proč program ČT s výroky Dr. Vlasáka o tom, že novinářem Pečinkou charakterizovaní obviněné osoby v kauze jízdenek DPP jako gangsteři, jednali s potřebnou péčí řádného hospodáře, zmizel z dosahu veřejnosti krátce po odvysílání, a kromě fiktivní moci ČT nikdo neví, kam zmizel a kde se nachází?

Kromě uvedeného pokračování příspěvku bude obsahovat některé životní příběhy a vztahy lidí v pozadí: Kmeť, Janků, Oumrt, Švarc, Brož, Janeček st., zpravodajec a voják, v letech 2004 - 2006 ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace Randák, známý mj. i citátem z 8.7.2011 z třetí části rozhovoru pro časopis Finmag: Státní zástupce dokáže policistům jejich práci tak znechutit-pánové, ještě je potřeba došetřit tohle to, tady jste udělali procesní chybu, tohle já vám nemůžu uznat, znova! - že si po nějaké době prostě řeknou, než abychom tady ze sebe dělali voly, to se na to můžeme vykašlat. V tu chvíli se případ odloží a je po starostech.

Pánové Šlachta a bývalý primátor Prahy Svoboda, známé dámy Krešlová, s vazbou na bojovníka proti korupci Randáka, ex-vazbami na Slušovice, kampaň Tůma a jiné, a za oceán nasměrovaná vrchní státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze paní Bradáčová a Spolek Lípa, abych jmenoval jenom ty výrazné aktéry, doplňují mozaikový obraz společnosti, včetně začátku konce Nečasovy vlády, velké kauzy VŘPR, proces o jízdenkách DPP a také příběh o STANu a další příběhy čekající na odhalení v nekonečné moderní realistické sáze české kotliny 21. století, na jejímž pokračování se podílí i fialová vláda premiéra Fialy.

Závěr

Premiér Fiala a jeho vláda by neměly ignorovat radu pana Randáka, důležitého aktéra v kauze jízdenek DPP, obrněného členstvím ve správní radě Nadačního fondu proti korupci, které získal v březnu 2011 a danou v citovaném rozhovoru: Na každého se něco ušije. To není problém. Informací seženete spoustu a pak je stačí jen šikovně pospojovat, aby daný člověk na veřejnosti vypadal buďto jako úplný blbec, který není schopný ani sám koupit rohlíky, anebo jako zločinec. Samozřejmě potřebujete mít kontakty v médiích. Ale to není problém…

Souhlasím s panem Randákem, že peníze otevírají dveře k médiím a doplňuji ho krátkým citátem z rozhovoru pro Finmag.cz, protože povrchní analýza dosavadního postupu policie vzbuzuje u mne dojem, podobný tomu z kauzy jízdenek DPP: jako kdyby už ona sama chtěla z kriminální kauzy rovnou udělat politickou aféru. Proč?
Za prvé, cituji: Pomohlo by snad jen jediné, zavírat, zavírat, zavírat! Jenže když tady nefunguje ani policie, ani státní zastupitelství, tak nikoho nezavřete. A jsme zpátky u kauzy, Drobil. Policie sice zafungovala, ale stačilo, aby někdo zatahal za provázky, a bylo to. Konečná. Za druhé: Je potřeba prověřit, kdo chce nebo by mohl chtít v současné politické a hospodářské situaci EU a ve světě v české kotlině vládnout. Za třetí: Usnesení o zahájení trestního stíhání pražské kauzy vypracované policejním radou podplukovníkem Janem Zbrojkou, které má 88 stran, obsahuje motivy, trestné činy, ale žádnou velkou ránu a trpí klasickým policejními a vyšetřovacími problémy: Aktéři mluví o korupci na zachycených nahrávkách odposlechů, ale důkazy pro předání peněz nejsou. Metoda kdybychom je neusvědčili, tak je aspoň znemožníme má i nadále v policejní praxi nejenom české kotliny své místo. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell

Koalice SPOLU podpořila tři kandidáty na post prezidenta republiky. Koho byste podpořili vy?