Svátek má: Zita

Komentáře

Zdeněk Ertl

předseda Sdružení sportovních svazů České republiky

Může, či nemůže být nezletilý profesionálním sportovcem?

V několika minulých týdnech či měsících jsme mohli v médiích zaznamenat jakousi diskuzi o tom, zda může, či nemůže být dítě profesionálním sportovcem.

Tyto polemiky byly primárně vyvolány snahami některých „kreativních sportovních funkcionářů“, kteří se jakousi „profesionalizací“ dětí snažili obejít platná epidemiologický opatření v souvislosti s pandemií Covid 19. V médiích jsme se tak mohli seznámit s nejednoznačnými odkazy na příslušné paragrafy zákonů a také s názory relevantních právníků, např. ombudsmana Českého olympijského výboru.

Pravděpodobně s cílem tyto diskuze ukončit a sjednotit názor na možnosti profesionalizace dětí vydala Národní sportovní agentura svoje stanovisko k uvedené problematice, ve kterém vymezuje profesionálního sportovce jako fyzickou osobu, jejíž primární příjem plyne z úplatného provozování sportovní činnosti, jež je hlavním předmětem jejího zájmu a (zpravidla) obživy, a která v návaznosti na ujednání se sportovním klubem nemůže poskytovat své (sportovní) služby ostatním klubům.

Dovoluji si však konstatovat, že ani tato definice není kompletní a vševypovídající, ale že je naopak nepřesná, a tudíž by neměla být „brána za bernou minci“.

Proto si dovolím v následujících řádkách uvést několik exaktních skutečností, na které by mělo být při profesionalizaci dětí dbáno, a to i po odeznění koronavirové pandemie.

V prvé řadě chci poukázat na ustanovení § 34 občanského zákoníku, tj. zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění. Podle tohoto ustanovení totiž nezletilí mladší patnácti let anebo nezletilí, kteří ještě neukončili školní docházku, nemohou vykonávat závislou práci. Závislá práce těchto nezletilých je citovaným ustanovením zakázána. Přitom podle § 2 zákoníku práce (tj. zákona č. 262/2006 Sb. v platném znění) „závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně.“ V odstavci 2 citovaného ustanovení pak zákon dodává: „Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě." Výkon práce ve vztazích nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance je jedním ze základních znaků závislé práce (jak judikoval Nejvyšší soud například pod sp. zn. 21 Cdo 2891/2020).


Takto vymezená závislá práce je tedy nezletilým osobám mladším patnácti let nebo nezletilým, kteří ještě neukončili povinnou školní docházku, podle § 34 občanského zákoníku zakázána.  Ustanovení § 34 občanského zákoníku však stanoví ze zákazu výkonu závislé práce těchto nezletilců výjimku, neboť připouští, že mohou vykonávat (jen) uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost, i když jen za podmínek stanovených ve zvláštním předpise (přičemž tímto předpisem je zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v platném znění).

Před  dosažením zmíněného věku a ukončením povinné školní docházky mohou tedy podle ustanovení § 121 odst. 2 citovaného zákona o zaměstnanosti nezletilci vykonávat pouze uměleckou, kulturní, sportovní a reklamní činnost pro právnickou nebo fyzickou osobu, která má tuto činnost v předmětu své činnosti  za podmínek, že je tato činnost přiměřená jejich věku, není pro ně nebezpečná, nebrání jejich vzdělávání nebo docházce do školy a účasti na výukových programech, nepoškozuje jejich zdravotní, tělesný, duševní, morální nebo společenský rozvoj.  Podle § 122 odst. 3 citovaného zákona se za sportovní činnost považuje "provádění sportovních výkonů na veřejnosti".

Za takovou činnost dítěte se přitom (podle § 121 odst. 3 zákona o zaměstnanosti) nepovažuje zájmová kulturní činnost v amatérských souborech a základních uměleckých školách (tj. například účast na vánočních koncertech či soutěžích uměleckých škol), vystupování na uměleckých a kulturních akcích pořádaných školou, školským zařízením nebo ústavem sociální péče nebo na akcích, na kterých se škola, školské zařízení nebo ústav sociální péče organizačně podílejí (jako jsou typicky školní sportovní akce, burzy učebnic či prezentace výrobků žáků škol), dále činnost konaná v rámci výchovy a vzdělávání ve školách a školských zařízeních v souladu se vzdělávacími programy, účast na uměleckých a sportovních soutěžích, pokud nejde o činnosti za odměnu, nebo činnost konaná v rámci mimoškolní výchovy a při ostatních nekomerčních zájmových aktivitách, která není vykonávána za odměnu.

Výkon uvedených činností je navíc podle § 122 odst. 1 zákona o zaměstnanosti podmíněn souhlasem příslušné krajské pobočky Úřadu práce, jenž jej vydává na základě žádosti zákonného zástupce nebo jiné osoby odpovědné za výchovu nezletilého (například opatrovníka). Kromě jiných náležitostí musí žádost o souhlas Úřadu práce obsahovat i lékařský posudek poskytovatele zdravotních služeb v oboru praktické lékařství pro děti a dorost o tom, že činnost, kterou bude dítě vykonávat a doba jejího konání, vzhledem k časovému vymezení jejího výkonu, je přiměřená z hlediska zdravotního a že dítě je ze zdravotního hlediska způsobilé tuto činnost vykonávat. Lékařský posudek v době vydání povolení nesmí být starší než 3 měsíce, tento posudek vydává lékař na základě žádosti zákonného zástupce dítěte.

Závěrem je tedy možné konstatovat, že profesionálním sportovcem může být nezletilý mladší patnácti let nebo nezletilý, který dosud neukončil povinnou školní docházku, jedině

  • pokud jde o činnost přiměřenou jeho věku, která pro něj není nebezpečná, nebrání jeho vzdělávání nebo docházce do školy a účasti na výukových programech a nepoškozuje jeho zdravotní, tělesný, duševní, morální nebo společenský rozvoj, a také
  • pokud k takové činnosti udělila souhlas příslušná krajská pobočka Úřadu práce, mimo jiné na základě lékařského posudku poskytovatele zdravotních služeb v oboru praktické lékařství pro děti a dorost o tom, že činnost, kterou bude dítě vykonávat a doba jejího konání, vzhledem k časovému vymezení jejího výkonu, je přiměřená z hlediska zdravotního a že dítě je ze zdravotního hlediska způsobilé tuto činnost vykonávat.


Jen na okraj ještě doplním, že nezletilý může vykonávat samostatnou výdělečnou činnost (nikoli závislou, ale samostatnou výdělečnou činnost) podle § 33 odst. 1 občanského zákoníku se souhlasem svého zákonného zástupce a s přivolením soudu. O přivolení soudu k provozování takové výdělečné činnosti rozhoduje soud podle ustanovení § 468 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění jen na návrh nezletilého nebo jeho zákonného zástupce. Rozhodnutí (přivolení) soudu pak nahrazuje splnění podmínky určitého věku, jestliže je stanovena právním předpisem (například živnostenským zákonem).

Nevím, zda jsem dnešními řádky ukončil polemiky a nesrovnalosti v oblasti možností profesionalizace dětí, ale jsem si jistý, že výše uvedená pravidla je vždy nezbytné dodržovat, protože jsou dána zákonem. A jistě se shodneme v tom, že právě sportovci by měli jít v dodržování pravidel příkladem.


Zdeněk Ertl