Svátek má: Brigita

Politika

Velikost textu:

Jaroslav Bašta: Čínský Talibán

Jaroslav Bašta: Čínský Talibán

Když jsem před 14 dny psal o Sametové revoluci Talibánu v čínské režii, někteří moji přátelé měli pocit, že jsem se příliš nechal unést některými vnějšími podobnostmi, a ve svých závěrech jdu příliš daleko, píše Jaroslav Bašta v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Jaroslav Bašta
5. září 2021 - 03:20

Ovšem, již tento týden tiskový mluvčí Talibů Zabíhulláh Mudžáhid oznámil, že jejich hnutí má pouze jednoho strategického partnera, a tím je Čínská lidová republika. Doslova řekl: Čína pro nás představuje fundamentální a jedinečnou možnost, protože je připravena investovat v naší zemi. Navíc bude spolupracovat na poválečné obnově Afganistánu.
   
Mudžáhid se příznivě zmínil o čínském projektu „Jeden pás, jedna cesta“, který považuje za obnovení historické Hedvábné stezky. Pak od obecných deklarací přešel ke konkrétním cílům čínkých investic. ČLR se bude podílet na obnově těžebního průmyslu, konkrétně se zmínil o nalezištích mědi, jejichž exploatace se v nejbližší době obnoví a modernizuje právě zásluhou velkého souseda. Ten má pro Kábul představovat bránu na trhy celého světa.
   

S ohledem na zkušenosti třeba z Běloruska se dá předpokládat, že čínské investice do těžebního průmyslu budou masivní a přijdou velmi rychle. Stejně jako vybudování nezbytné dopravní infrastruktury, což se logicky zároveň spojí s projekty poválečné obnovy Afganistánu. To všechno stojí a padá s otázkou budoucí stability země rozvrácené téměř půl stoletím válek.
   
Sleduji-li dosavadní proklamace a kroky Talibů, připadá mi, že toto konzervativní islámské hnutí za 25 let partyzánské války, a zejména během pětileté úzké spolupráce se zpravodajskými službami a armádou Čínské lidové republiky, politicky velmi vyspělo. Důkazem toho je například existence politického ústředí v  katarském Dauhá. Jejich velmi silnou zbraní se stala diplomacie, jak směrem ven, tak hlavně dovnitř země. Z hlediska čínských bezpečnostních zájmů jsou v jejich programu dva klíčové body.
   
První se týká činnosti radikálních islamistických organizací al-Kajdy a Islámského státu. Nadále mají být zakázané, stejně jako činnost uskupení Ujgurů z čínského Sin-ťiangu. Druhá se týká produkce narkotik, zejména heroinu. Talibán ústy svého tiskového mluvčího slíbil, že proti drogám bude tvrdě bojovat a jeho cílem je nový Afganistán jako země bez narkotik. Tato otázka je pro Čínu kvůli opiovým válkám v 19. století mimořádně citlivá.
   
Snahu představit se jako civilizované politické hnutí vede Talián dokonce k tomu, že deklaruje své odhodlání bojovat proti klimatickým změnám. Také slibuje, že zaručí ženám právo na vzdělání. Budou-li všechny tyto sliby splněny, ukáže čas.
   



Už dnes se mi zdá jasné, že ostudná vojenská porážka v nejdelší válce Spojených států a jejich spojenců z NATO představuje pro budoucnost Západu ten menší problém. Ten větší nastane, až se Číně podaří její záměr učinit z Afganistánu výkladní skříň svých dobrých úmyslů a rychle exportované prosperity. Kontrast mezi dvaceti lety válčení a pěti lety budování čínského hospodářského zázraku v jedné z nejzaostalejších zemí světa by nám mohl definitivně zlomit vaz.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)